Pohádka bez konce

Byl jeden pasáček a ten měl na starosti mnoho ovcí.
Jednou se už zlaté slunéčko za hory sklánělo a on ještě pásl za jedním rozvodněným potokem.
I chtěl hnát domů; avšak přes potok byla jen uzounká lávka, takže jen jedna ovce po druhé mohla přecházet.
Počkejme tedy, až je přežene, potom vám budu povídat dál.
(Posluchači čekají; když je ale už trpělivost přechází, vybízejí k dalšímu vyprávění. Tu se jim řekne, že ovcí bylo mnoho, že tedy ještě nepřešly. Někdy ještě později se děti domáhají pokračování, a tu se jim opět řekne, že ovce ještě nepřešly, anebo než všechny přešly, že už bylo ráno, že tedy pasáček ani domů nehnal, ale zase nanovo pásl. Takovéhoto způsobu povídání dá se též s prospěchem užít.)