O šídlu, kohoutu, kačeru a houseru

Šlo šídlo do lesa na houby. Potkalo kohouta.

„Šídlo, kam jdeš?“

„Jdu do lesa na houby. Pojď se mnou! Bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic.“

Kohout poslechl a šli dál. Potkali kačera.

„Šídlo s kohoutem, kam jdete?“

„Jdeme do lesa na houby. Pojď s námi! Bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic.“

Kačer poslechl a šli dál. Potkali housera.

„Šídlo s kohoutem a s kačerem, kam jdete?“

„Jdeme do lesa na houby. Pojď s námi! Bude nás víc, nebudeme se bát vlka nic.“

Houser poslechl a šli dál. Když přišli do lesa, dostali všichni z vlka strach. Naštěstí nedaleko uviděli chaloupku a schovali se v ní. Kohout si sedl na bidlo, kačer vlezl pod lavici, houser vyskočil na lavici a šídlo se vpíchlo pod práh.

Najednou vrazil do světnice vlk. „Všechny vás sežeru,“ zařval na ně.

Ale kohout, který měl na bidle nejvíc odvahy, zakokrhal: „Všichni ho bijte!“

Houser křičel: „Kyjem! Kyjem na něj!“

Kačer: „Však tak, však tak, však tak!“

Nakonec vyskočilo zpod prahu šídlo a píchlo ho do oka. Vlk se hrozně polekal a utekl. Šídlo se svými kamarády nasbíralo houby a vrátilo se vesele domů.