O koze

Sedlák měl kozu, a ta byla tuze mlsná. Jednoho dne ji vedla selka na pastvu. Když přišla domů, ptal se sedlák kozy: „Nu kozičko, jak si se napásla?"

„Ba napásla; nic sem se nenapásla, selka seděla se mnou na suché mezi, a já nic nedostala. Mám hlad."

Sedlák šel na selku a notně ji zmrskal, že kozu nenapásla.

Druhý den šla s ní dcera, a na nejtučnější pastvu ji vedla, aby jen nenaříkala, že má hlad.

Přišli domů a sedlák se ptal: „Nu kozičko, jak si se napásla?"

„Ba napásla; míň než včera, holka běhala po hračkách a já byla na suché mezi. Mám ještě větší hlad."

Sedlák šel a dceři vybil více než ženě.

Třetí den vzal kozu a vedl ji sám na pastvu co možná na nejlepší, by si pochulnala. Přijda s ní domů, povídá: „Nu kozičko, dnes si se hodně napásla?"

Ba napásla; nedal si mi také žádné dobroty, mám hladu dost."

„I ty bezedná mrcho mlsná, tak ty tak, počkej, já ti dám dobrotu," rozzlobil se sedlák, vzal nůž a chtěl kozu zabit; ta se ale bránila, tak že jí jen půl hřbetu odřel, a potom ji vyhnal ze statku, by ho více nehněvala. Na polo odřená koza vběhla do lesa, a tam se v liščí díře schovala, majíc na mysli, že tam domácí paní nepustí.

Ta přišla brzy domů, a velmi se zhrozila, když tu tak podivné zvíře, které poznati nemohla, spatřila. „Kdo je to v mé ložnici?" volá do vnitř.

„Já koza rohatá, na polo odřená, nikoho sem nenechám, každého potrkám!" odpověděka koza. -

Liška lekla se hlasu, a couvala zpátky. Smutná sedla nedaleko jeskyně, a přemýšlela o nenadálé události. Tu vidí před sebou škvora v zemi vrtat a mrzutá hodí ho prackou od sebe.

Jen se na mne nehněvej a pryč mě neodhazuj, možná že bych ti mohl od tvé mrzutosti pomoci," ozval se červíček.

Když já sama si rady nevím, jak bys ty mně, bídný červíčku, pomoci mohl?" rozmrzela se chytrá paní.

„Já vím, že tě mrzí to zvíře v jeskyni, a že si nevíš s ním rady. Nuže tedy, já půjdu do jeskyně a uvidíš že bude v okamžení venku."

Škvor šel do díry, vlezl koze do ucha a ta musela v okamžení bolestí z díry prchnout. Tu liška teprv viděla, že je to koza, a co sedlák nebyl v stavu udělat, to ona dovedla.

Zdroj: Soubor:Božena Němcová - Národní Báchorky a Pověsti - 7 - 1848