Hopsálek - 5.díl - Hopsálek, Ušáček a světová návštěva

Za pár dní po túře se Ušáček vracel ze školy, když najednou uviděl, jak ho Hopsálek netrpělivě vyhlíží před domkem. „Hopsálku, neboj se, neztratil jsem se a nezpozdil. Dnes jsem měl delší školu,“ usmíval se Ušáček.

„Náhodou, nevyhlížím tě kvůli jídlu, ale pospěš si, máme vzácné hosty!“ Hopsálek se usmál a Ušáček rychle přihopsal za bráškou, aby honem zjistil, kdo se to k nim zatoulal na návštěvu.

Když Ušáček otevřel dveře a uviděl dva strakaté zajíce, vykřikl: „Strejdové Ron a Ton. Hurááááá!“ Správně, děti, je to pravda. Slavní zajíci-cestovatelé na létajícím koberci Ron (poznávacím znamením byla celá černá pravá tlapka i s ocáskem) a Ton (ten měl pro změnu celou levou tlapku a pravé ucho černé) byli na výletě za širokou rodinou a dnes se stavili za klučičí maminkou Elenkou. Chtěli pozdravit Ušáčka a seznámit se s malým Hopsálkem.

„Ahoj Rone, ahoj Tone, jak se máte? Co jste nám přivezli z cest? Kde jste byli nejdál? A potkali jste krokodýly? A můžeme se s vámi proletět na koberci?“ Tolik otázek překvapilo oba strýce, ale to byl prostě Ušáček. Když byl nadšený, hrozně rychle mluvil.

Maminka si v tu chvíli pomyslela: „Ještě že Ron s Tonem přijeli už dopoledne, Hopsálek se chvilku styděl, zalezl si do kouta a tam si chvilku hrál. A my jsme si mohli v klidu popovídat.“

„Ušáčku, ty jsi ale vyrostl. Teda, ty jsi mi až po bradu,“ usmál se Ron. „A co kdybych tebe, Hopsálka a maminku vyzval na souboj v kvartetu? Dovezli jsme ti kvarteto s obrázky ptáků z Afriky.“ Hopsálek si zatím došel pro omalovánky, které dostal. „Ušáčku, podívej se, tady jsem už vybarvil žirafu. Ale teď bych si rád s vámi zahrál.“ Maminka ovšem napřed nachystala oběd, protože všem už od rána vyhládlo. A že přijela vzácná návštěva, maminka ani nehnala kluky k odpolednímu spánku. Místo toho si hráli kvarteto, potom pexeso a nakonec i černého Petra. Třikrát po sobě zůstal černým Petrem Hopsálek a Ušáček si ho dobíral. „Hopsálku, je to jen hra, tak se nemrač,“ utěšoval zajíčka Ron.

Pak se Ušáček zeptal Tona, jestli už někdy potkal nemocná zvířátka. „Ano, na našich cestách jsme se dostali i do lázní.“ „Co to je?“ zeptal se Ušáček. „Místo, kde se léčí zraněná nebo i od narození nemocná zvířátka. S tvojí maminkou jsme se už o všem dopoledne bavili a pomůžeme Hopsálkovi lázně zařídit.“ Malému zajíčkovi se tato možnost líbila. I Ušáčkovi, ale trošku posmutněl, protože když pak řekli strýcové, že to není na pár dní a Hopsálek by tam byl sám, uvědomil si, že by se mu po Hopsálkovi stýskalo. Ale zase kdyby mu to pomohlo, to by byl rád.

Po karetním turnaji maminka nachystala svačinku a kluci šli ven. Chtěli se pochlubit, kdo je u nich doma na návštěvě.

„Strýčku Rone, můžu si půjčit prosím na chvilku létající koberec? Neboj, nic se mu nestane.

My ho zabalíme do deky a schválně, jestli kamarádi uhádnou, komu patří. Vymysleli jsme to dobře?“ „Ušáčku, souhlasím. Půjčte si koberec. Ale dávejte na něj pozor. My se na vás s Tonem přijdeme později podívat.“ „Jééé, to je super nápad, to snad kamarádi do té doby uhádnou,“ smál se Hopsálek. A tak vyrazili i s kloboukem na lesní mýtinku, kde si obvykle dávali sraz s kamarády.

Když přicházeli na louku, uviděli, jak si kamarádi hrají na schovávanou. Jezevec Edík měl zavřené oči, protože právě počítal, a ostatní zvířátka už běžela do svých úkrytů. Edík byl při počítání právě u osmičky, když Ušáček řekl Hopsálkovi: „Nech tady za pařezem koberec, honem se taky schováme. Bude legrace.“ A už zamířili k Tondovi, který se ukryl do nory, kam by se vešli i tři medvědi, kdyby na louce nějací byli. „Jé, co tady děláte, kluci? Hlavně se pořádně schovejte, ať mne neprozradíte,“ překvapeně pozdravil brášky Tonda.

„Piky, piky, Slávek je schovaný v trnkovém křoví,“ slyšeli za chvilku kluci. „Hurá, nenašel nás jako první,“ zašeptal Hopsálek. Za chvilku byli odhaleni i Prokůpek s Růženkou. Edík hledal dále, chybělo mu ještě najít Toníka. Za chvilku se přiblížil k úkrytu zajíčků. Růženka tušila, kde se Tonda schoval, a čekala každou chvilku, že Edík zapiká Tondu. Najednou však slyší nejen jméno Toníka, ale i Hopsálkovo a Ušáčkovo. To bylo milé překvapení pro všechny.

„My máme pro vás hádanku,“ řekl Ušáček a Hopsálek se pomalu dobelhal pro létající koberec. Nožky ho už začínaly bolet, ale nechtěl si stěžovat nahlas.

„Tady jsme přinesli nápovědu, abyste uhodli, kdo k nám přijel na návštěvu.“ Mladší bráška vytáhl létající koberec a Růženku hned napadlo: „To je dračí létající plášť! Utíkejte!“ Všichni kluci se dali do smíchu. Věděli, že Růženka čte poslední dobou pohádky o dracích, kreslí je ve škole a při procházce všem vypráví pohádky, které si večer čte. Ale že si Růženka splete plášť a koberec, to nečekali. Edíka vůbec nikdo s létajícím kobercem nenapadal a Slávek řekl, že kouzelník Brundul používá létající koberec, ale je jiný.

Tak tedy zvířátka přemýšlela, padaly různé návrhy, a právě když chtěli bráškové odhalit hosty, Toník vykřikl: „Tam jdou Ron s Tonem! To je jejich koberec!“ A bylo to tak. Zajíci na létajícím koberci chtěli poznat kamarády svých synovců a dorazili právě včas na palouk, aby překvapili všechna zvířátka na mýtince. Růženka s Prokůpkem nadšením tak moc zavýskli, až spadlo pár šišek ze stromů (jedna přímo na Edíka). Ten jásot přivábil i ptáky, jejich cvrkot zaujal v lese jeleny, srnky a lesem se nesla zpráva, že známí zajíci na létajícím koberci Ron s

Tonem jsou právě na ostružinové mýtince. Ti měli za chvíli kolem sebe velké obecenstvo a zvířátka prosila o vyprávění zážitků z cest. Ron s Tonem rádi vyhověli. A protože uměli zajímavě povídat, všichni se nejen dobře bavili, ale dozvěděli se i spoustu zajímavých věcí.

A Ušáček s Hopsálkem byli rádi, že tomu trošililinku pomohli. Vždyť to přece oni poprosili strejdy, aby se přišli seznámit s jejich kamarády.