O kouzelném hřebínku

Kdysi dávno vládla na zemi mladá a krásná královna. Její srdce však bylo jako z ledu. Jako dítě ztratila maminku i tatínka. Od té doby chřadla a s ní i celé království. Přestalo se střídat roční období a všude vládla nehostinná zima. Lidé už neměli pomalu co jíst až jednoho dne dostal odvahu mladý holič Toník. Vydal se za královnou na zámek. Královna jej přijala a vypověděla mu své trápení. Mládenec vše pozorně vyslechl a přemýšlel jak královně pomoci. Šel se projít po zámku a narazil na zvláštní komnatu. Otevřel opatrně dveře a spatřil krásný sál plný zaprášených obrazů. Malby si postupně prohlédl a zjistil, že na všech je královna ještě jako malé dítě a na každém drží v ruce malý stříbrný hřebínek.

Šel za královnou a na komnatu se jí zeptal. Ta mu řekla, že do komnaty od dětství nechodí, protože má strach z další bolesti, kterou by ji způsobil pohled na obrazy. Toník se zamyslel a vzpomněl si na hřebínek, který byl na každém z obrazů. Vybavil si, jak i on sám měl jako malé dítě rád, když ho maminka nežně česala. Usmyslel si, že ho musí najít. Marně prohledával celý zámek, až se nakonec opět dostal ke komnatě s obrazy královské rodiny. Řekl si, že prohledá i tu. Po dlouhém hledání objevil zaprášenou malou truhličku, otevřel ji a opravdu v ní byl královnin hřeben.

Toník se rozhodl, že komnatu s obrazy uklidí. Přesvedčil královnu, aby šla s ním. Královna zůstala v komnatě v úžasu stát a nemohla se vynadívat na obrazy. Vracelo se ji tolik krásných vzpomínek a když ji začal Toník česat vlasy hřebínkem z jejího dětství začalo její ledové srdce roztávat a královna si uvědomila, že se může radovat i ze vzpomínek.

Od té doby se opět střídala roční období a zemi vládla šťastná královna po boku s Toníkem.